Novinky

Tvrdý byznys jménem odpad

Bez kovového šrotu se nedá vyrobit ocel a další kovy či slitiny. Přesto se na tuto strategickou surovinu hledí jako na odpad. To komplikuje život nejen šrotařským firmám, ale také hutím. Opatření, která mají nakládání se šrotem zjednodušit, se teprve připravují. Není ovšem jisté, zda vše naopak ještě více nezkomplikují.

 

Česko zásobuje svět odpadem. Jen v posledních dvou letech se ho za hranice vyvezlo za více než 40 miliard korun. Jenže odpad je to jen podle zákona. Ve skutečnosti Česko, které je jinak chudé na nerostné suroviny, vyváží cennou surovinu pro výrobu kovů a kovových slitin – železný a neželezný šrot. Bez něj se neobejde žádná huť, jež vyrábí ocel, litinu, měď či hliníkové slitiny, používané především v automobilovém a leteckém průmyslu. Na některých trzích se dokonce Česko dokáže mnohem snadněji uplatnit s tímto odpadem než s hotovými výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Řeč je především o Číně. V roce 2009 se tam začal ve velkém vozit měděný šrot. O rok později už tvořil skoro desetinu celkového českého exportu do této asijské velmoci.

 

Ze zahraničí do tuzemska naopak míří buď hotové výrobky, které obsahují jednotlivé kovy, jako dopravní prostředky, stroje či domácí spotřebiče, nebo polotovary pro hutní průmysl. V Česku se například nevyrobí dostatek měděného drátu, jenž se pak musí dovážet. Přitom stejný drát se vyváží jako šrot, protože v tuzemsku není dost firem, které by ho dokázaly zpracovat zpět do použitelné podoby.

 

Česko dlouhodobě vyprodukuje více šrotu, než je schopno zpracovat. To platí zejména pro ocel, železo a měď. Domácích hutních zpracovatelů je málo a vybudovat nové závody je složité. Zejména v případě barevných kovů je třeba pořídit poměrně drahou technologii, získat patřičné know-how, nutná povolení a především sehnat kvalifikovaný personál. Jenže české školství nové taviče či slévače neprodukuje. Pokud firmy takové pracovníky potřebují, musí si je vychovat samy. Pak už zbývá jen se prosadit na tvrdém trhu s kovy a slitinami. Firmám, které se do výroby pustily, to ovšem stojí za to. Zejména díky velké poptávce po kovech a dalších komoditách ze strany asijských zemí jejich cena rychle roste. Dnes se hliník či měď na světových trzích prodávají za několikanásobek ceny, kterou mohli výrobci inkasovat ještě před nějakými 10 lety. Díky tomu se dobrý byznys stává i z kovového šrotu, jehož cena je hodně ovlivněna právě cenami základních kovů. Asijský apetit přitom podle analytických odhadů nemíní v příštích letech polevit. Dostupnost šrotu bude klesat, a tím poroste i jeho cena.

 

Navzdory tomu, že pohled na cenové grafy komodit naznačuje pro celý obor dobré vyhlídky, jde o tvrdý byznys. Ti, kdo šrot vytvářejí, si jeho hodnotu uvědomují, i když jde podle zákona o odpad, který by z laického pohledu neměl mít žádnou velkou cenu. „Cena hliníkového šrotu se odvíjí od ceny hliníku na burze. S firmami, které zpracovávají hliník a při výrobě produkují hliníkový odpad, máme měsíční nebo tříměsíční smlouvy na dodávky šrotu. V nich je stanovena i jeho cena. Jenže, když se výrazně zvýší cena hliníku na trhu, chtějí navzdory smlouvě za šrot připlatit,“ říká Ivo Maiwald, člen představenstva šrotařské společnosti Anbremetall, která se specializuje na hliníkový šrot. Menší dodavatelé šrotu si ceny hlídají tak, že dlouhodobější smlouvy buď odmítají, nebo se stává, že je nedodrží. Když jde cena nahoru, šrot za předem stanovenou nižší cenu prostě nedodají.Šrotová alchymie

 

V případě hliníku je práce se šrotem tak trochu alchymie. Důležité je jeho chemické složení, podle něhož se pak přidává do pecí při výrobě různých slitin. Na dvoře Anbremetallu se tak v zastřešených boxech tyčí hory hliníkových špon od různých výrobců. O pár kroků dál dva pracovníci ručně přebírají obří haldu takzvaného amortizačního šrotu. Musí ji roztřídit, a tak na jednu hromadu putují třeba hliníkové lišty a plechy, na jinou rámy kol, plechovky, hrnce či tabulky státních poznávacích značek. Na zpracování čekají i vysloužilé bloky automobilových motorů. Takto roztříděný šrot se rozstříhá, rozemele či slisuje. Pokud obsahuje nebezpečné látky jako například emulze, které se používají při obrábění, musí se vysušit ve speciální lince. Teprve pak je připraven na použití a dopravu do hutě nebo slévárny.

 

Anbremetall má usnadněnou práci, protože upravený šrot dopraví jen k pár desítek metrů vzdálené hale sesterské hutě Aluhut. Tam už taviči namíchají v pecích ten správný šrotový koktejl, jehož výsledkem je hliníková slitina s přesným složením. „Z 90 procent děláme pro automobilky a slévárny, které do automobilek dodávají hotové díly. Zákazník určí přesné složení slitiny. Obchodníci z Anbremetallu podle toho musí nakoupit určité typy šrotu. Kvůli cenovým výkyvům je ale třeba držet i poměrně velkou pojistnou zásobu těch šrotů, které se dají průřezově použít na většinu slitin, abychom mohli garantovat určitou cenu a neprodělávali na tom,“ vysvětluje Jakub Marvan, manažer kvality ve společnosti Aluhut.

 

Šrot je odpad

U železného a ocelového šrotu, který tvoří více než tři čtvrtiny z 3,5 milionu tun šrotu vyprodukovaného v Česku, striktní požadavky na jeho chemické složení nejsou. I tak ovšem jeho finální podobu pro dodání do hutě popisuje technická norma. Ta například říká, jak velké kusy a jakého charakteru mohou jednotlivé typy šrotu obsahovat či jaké příměsi ve šrotu mohou být. Určité typy železného a ocelového šrotu se navíc obchodují na londýnské burze. Technické normy platí i pro šrot barevných kovů.

 

Bez šrotu se výrobci kovů neobejdou. V Evropě se v průměru spotřebuje na výrobu tuny oceli 200 kilo šrotu. V Číně je to zatím 146 kilo, ale v příštích pěti letech by se tento podíl měl podle vládních plánů vyhoupnout na 227 kilo na tunu oceli. Vzhledem k tomu, že Čína patří mezi největší světové výrobce oceli, požene naplnění tohoto předsevzetí cenu železného a ocelového šrotu vzhůru. Jeho využití šetří kovové rudy i energii nutnou k výrobě kovů. U železa se dá takto ušetřit více než polovina výrobních nákladů, u barevných kovů, jako jsou měď, hliník, cín či olovo, se úspory vyšplhají dokonce nad 80 procent nákladů na výrobu kovu z rud.

 

Šrot je prostě standardní výrobní surovina. Jenže Evropa z něj udělala odpad. Vedena myšlenkou, že to, co někdo nepotřebuje, musí být automaticky odpad. Jako s odpadem je proto nutné se šrotem nakládat. To v praxi znamená rozsáhlou evidenci o nákupu šrotu, jeho přepravě, skladování, zpracování a prodeji. Se šrotem, odpadem, navíc mohou nakládat jen firmy, které k tomu mají povolení. Ta se udělují pro různé druhy šrotu. Šrotařské firmy mohou šrot dál prodávat, ale jen firmám, které také mají povolení k nakládání s odpadem. Výjimkou jsou hutě s pecemi, kde ze šrotu vytvoří nový výrobek, ty odpadové oprávnění nepotřebují. Kdyby šrotařská firma prodala šrot někomu, kdo nemá patřičné povolení, spáchá přestupek a hrozí jí trest. Všechna tato administrativa obchod se šrotem i jeho zpracování prodražují. Šrotařské firmy sice neumějí odhadnout, jak velké náklady navíc kvůli nadměrné administrativě vznikají, nicméně se shodují, že zhruba třetinu až polovinu času stráví jejich zaměstnanci vyřizováním papírů, vyplňováním výkazů a jejich posíláním na patřičné úřady.

 

Složitá pravidla

I když je šrot komoditou, s níž se ve světě obchoduje, označení za odpad v určitých případech obchod komplikuje. Při vstupu do Evropské unie si Polsko, Slovensko, Lotyšsko, Bulharsko a Rumunsko vymohly výjimku ze směrnice o přepravě odpadů. Ta odpad rozděluje na takzvaný zelený, do něhož patří i kovový šrot a jehož přeprava a obchodování je volnější, a na žlutý. Pro jeho přepravu a obchodování je nutné povolení úřadů. Na Slovensku už výjimka vypršela, nicméně v ostatních státech se díky ní pohlíží i na zelený kovový šrot jako na nebezpečnější žlutý odpad. Proto vyvážet šrot do polských hutí je poměrně komplikované. Nejdřív je nutné předem oznámit polskému a českému ministerstvu životního prostředí, kolik šrotu chce firma vyvézt. Vyřízení trvá dva až tři měsíce. Po schválení je nutné hlásit i jednotlivé dodávky. Poláci ovšem mohou šrot vyvážet bez omezení. Jejich výjimka skončí v prosinci letošního roku.

 

 

zdroj: profit.cz


Sběrné suroviny
Ohradové palety
Reklama

Sběrné suroviny UH, s.r.o.

Copyright © 2008 Výkup Železa | Obchodní podmínky